Lupénka: Ani biologická léčba nemusí být všemocná

Biologická léčba lupénky představuje velkou naději pro pacienty, kteří nereagují dobře na lokální léčbu, a psoriáza tak pro ně představuje trvalou zátěž fyzickou i psychickou. Terapii biologiky tak často považují za zázrak, který definitivně vyřeší jejich potíže. Efekt biologik bývá obvykle velmi přesvědčivý. Ovšem to předpokládá pečlivý výběr použitého léčiva s ohledem na to, že žádný lék nezabírá stejně na všechny. Kdo má na bioléčbu lupénky nárok? Je také třeba si uvědomit, že biologická léčba sice dokáže projevy lupénky utlumit na maximum, ale přesto ani ona příčinu onemocnění vyléčit nedokáže. V České republice je tato léčba schválena u pacientů se středně závažnou až závažnou formou psoriázy, tedy zjednodušeně řečeno u pacientů s postižením větším než 10 % povrchu těla a současně tam, kde dosavadní systémová terapie světloléčbou, cyklosporinem, metotrexátem, acitretinem) je neúčinná, případně ji pacient nemůže z nějakého důvodu dostávat nebo je provázena nežádoucími účinky. Biologické léky na lupénku se musí podávat dlouhodobě, jejich účinek se někdy projeví až po několika měsících. Ovšem na druhou stranu se stává, u biologické léčby po čase projevuje ztráta účinku. Správná volba je tak vlastně trochu i o štěstí. Účinek léčby lupénky nemusí vydržet Které biologikum zvolit, aby pacientovi přineslo co největší prospěch, na to se snažila odpovědět kanadská studie, která porovnala délku účinné léčby lupénky u nejčastěji používaných biologik. Jde o infliximab ((Remicade), adalimumab (Humira), etanercept (Enbrel) a ustekinumab (Stelara). Střední doba užívání těchto léčiv se v analyzované skupině poměrně dost lišila. Nejdelší dobu pacienti užívali ustekinumab, průměrně to bylo 68 měsíců. Léčba adalimumabem trvala daleko kratší dobu, jen 33 měsíců. V případě etanerceptu to bylo 28 měsíců. Nejkratší dobu se pak udržela léčba infliximabem, který přinášel žádoucí efekt pouze po dobu 23 měsíců. Ze studie tak vyplývá, že ustekinumab, který patří do skupiny blokující aktivaci T-lymfocytů či eliminující patologické T-lymfocyty, má v porovnání s ostatními biologiky delší dobu terapeutické odpovědi. Projevy lupénky zmizí Biologická léčba u lupénky cíleně ovlivňuje mechanismy imunitního systému, čímž utlumuje zánět hned v jeho časné fázi. Kožní a následně i případné kloubní obtíže rychle mizí, kůže i na postižených místech je hladká a čistá a pacient má usnadněný normální pracovní i společenský život. Biologika významně snižují riziko pracovní neschopnosti, četnost hospitalizací i riziko vzniku invalidity. Princip tohoto moderního druhu léčby spočívá v tom, že biologika „vypnou“ konkrétní prvek v imunitním systému, takže lupénka se nebude projevovat. Zastaví se urychlené množení buněk a přitom celý zbylý imunitní systém chránící proti vnějším i vnitřním škodlivinám funguje normálně. Toto konkrétní zacílení na jediný prvek, způsobující lupénku, je však nejtěžším oříškem výzkumu nových léčiv na lupénku.