Nový lék na lupénku slibuje naději – Život s lupénkou

Nový lék na lupénku slibuje naději

Lupénka je nevypočitatelné onemocnění. Lepší období se střídají s propady a pacient, často ani lékař, nedokážou zjistit, čím to je. Obvykle (ne však vždy) se nakonec příčina přece jen najde, ale ať je to psychika, infekce, jiná nemoc nebo vliv léků, předem se to odhadnout nedá.

Jednak každý člověk je jiný a jiný je i průběh jeho choroby. Lupénka navíc není pouze onemocněním kůže. Nejenže postihuje i hlubší vrstvy pod pokožkou, ale také její původ zasahuje hluboko do celého organismu, kde doslova všechno souvisí se vším. Proto se vlastně ani do dnešního dne neví, co je důvodem nemoci. Definovány jsou jen některé vlivy, které ji vyvolávají, jako například dědičnost, autoimunitní reakce, nebo vnější spouštěče.

Nová léčba v centrech

Různorodost příčin i projevů lupénky stojí zřejmě i za tím, proč u některých pacientů přes všechnu snahu lékařů nedochází ke zlepšení, nebo se po přechodné fázi stav opět zhorší. A to i přesto, že současná medicína má k dispozici pestrou škálu moderních léků pro systémovou léčbu lupénky, která přichází na řadu poté, co nelze dosáhnout úspěchu v léčbě metodami zevní terapie.

V roce 2004 se objevil první biologický lék etanercept, který svým převratným působením sliboval úlevu pro všechny. Od té doby se inovativní medikamenty z řad biologik objevovaly pravidelně. Dnes už výčet těchto léků překročil desítku, a co víc, díky péči specializovaných centrech na ně dosáhne stále větší počet nemocných. Důležité ale je, aby pacient byl sám aktivní a o léčbu v těchto centrech požádal, což bohužel není vždy pravidlem!

Zasáhnout hlavní cíl  

Přesto některým pacientům ani tyto přípravky trvale nepomáhají. Proto stále další přibývají další a další léčiva. Jejich vývoj je nejen zdlouhavý a nákladný, protože se vždy v klinických testech musí prokázat, že využívané látky jsou nejen účinnější než stávající léčba, ale navíc také nejméně stejně bezpečné.

Pacientům s lupénkou s přetrvávajícími problémy se v poslední době otevřela nová naděje v podobě pokrokového preparátu. Jmenuje se risankizumab a jeho působení je zaměřeno na blokování interleukinu 23. Interleukiny jsou skupinou signálních molekul, které se podílejí na regulaci imunitních dějů v těle. Podle současného poznání je právě interleukin 23 u lupénky klíčový. Risankizumab pak prokazuje, že jej dokáže potlačit, aniž by narušil jiné obranné mechanismy organismu.

Xxx

„Téměř 60 procent pacientů se při léčbě risankizumabem dostalo do kompletní remise. To je něco, co v naší klinické praxi nevídáme,“ uvedl MUDr. Martin Tichý, Ph.D., přednosta Kliniky chorob kožních a pohlavních LF UP a FN Olomouc na letošní konferenci Dermatologie pro praxi. Zkušenosti MUDr. Tichého tak potvrdily výsledky rozsáhlých zahraničních studií.

Podle jeho zkušeností preparát prokázal, že má trvalou vysokou účinnost bez ohledu na předchozí biologickou léčbu, byl účinný, ať už se jednalo o nepředléčené nemocné, nebo o pacienty převedené z jiného biologika. Byl také účinný bez ohledu na to, kolikrát předchozí léčba selhala. Nástup jeho účinku je relativně rychlý. Významným benefitem nového léku je rovněž fakt, že z pohledu dávkovacího režimu jde o jeden z nejkomfortnějších přípravků, které má dnes medicína k dispozici. Určený je k léčbě středně těžké až těžké ložiskové lupénky u dospělých, kterým jiné druhy terapie nepomohly, a kteří potřebují celkovou léčbu.

Zanechat komentář