Lupénka je nemoc spíš obtížná, než vážná, alespoň ve své lehčí formě. V České republice jí trpí kolem čtvrt milionu lidí, ale většinou jde právě o mírnou formu bez vážnějších příznaků. Přesto dokáže ztížit život tak, že se lidé ptají, jestli s ní vůbec mají mít děti.
Obavy jsou vedeny dvěma směry. Za prvé: Jak těhotenství ovlivní projevy psoriázy, a hlavně za druhé: jak moc nemocný bude budoucí potomek.
Lupénka je geneticky podmíněná
Nejdřív je třeba říct, že obavy z průběhu těhotenství jsou většinou zbytečné. Během čekání na miminko se stav pokožky obvykle zlepší – ústup lézí hlásí více než polovina pacientek, i když obvykle jen na přechodnou dobu.
Na druhou stranu obavy z toho, že dítě lupénku „zdědí“, úplně liché nejsou. Lupénka je geneticky podmíněná choroba. Vzniká na základě dědičného sklonu k odchylkám imunitního systému a kůže. S pozitivní rodinnou anamnézou se tak zvyšuje i riziko, že lupénka se projeví i u potomků.
Pokud má psoriázu jeden z rodičů, dítě onemocní s 30% pravděpodobností. Pokud jsou lupénkáři oba rodiče, pak už je pravděpodobnost 70%. Při onemocnění jednoho dítěte v rodině pak má další sourozenec riziko 20 %.
Nic není jisté
Ale genetika bývá nevyzpytatelná. Dokonce i dva psoriatici mohou mít zdravé děti bez lupénky. A naopak, často se lupénka objeví i u dítěte, v jehož příbuzenstvu tuto nemoc ve zjevné podobě nikdo nemá. Pak je riziko onemocnění lupénkou 2 – 3 %. Předem vám to ale nikdo neřekne.
Vyhněte se provokačním faktorům lupénky
Nedědí se sama ovšem sama choroba, ale pouze dispozice k ní. Zda a kdy pak lupénka u dítěte propukne, záleží na mnoha okolnostech. Spouštěči jsou virová onemocnění, vliv klimatu, životospráva, ale hlavně stres a oslabení celkové imunity.
Pro takové děti je proto třeba upravit životní styl tak, aby se pokud možno vyhnuly rizikovým faktorům vyvolání nemoci, a snažit se minimalizovat pravděpodobnost jejího propuknutí.
V případě dětí do 10 let bývá hlášeno okolo 600 nových výskytů lupénky každý rok. Vyskytuje se stejně u obou pohlaví a ve všech socioekonomických skupinách. Často se ale v dětském věku zaměňuje za jiné kožní choroby, takže ve výsledku platí, že jde spíš o nemoc dospělých.