Lupénka není nemoc nebezpečná, ale nepříjemná. Obzvlášť když nezabírají klasické masti a krémy. Lékaři pak obvykle doporučují kortikoidy, ale lidé z nich často mají strach a odmítají je. Často úplně zbytečně.
Zejména internet se jen hemží hororovými pojednáními o jejich škodlivých účincích. Množství těchto mylných informací už dokonce dalo vzniknout novému jevu – tzv. kortikofobii.
Přehnaný strach
Jde o přehnaný strach z užívání kortikoidů. Pacient pak léčbu kortikoidy odmítá – ke své vlastní škodě. Chybou je i pod vlivem kortikofobie vysazovat tuto léčbu předčasně, hned jak se mu udělá jen trochu lépe.
Kortikoidy totiž skutečně nedokáží odstranit příčinu onemocnění lupénkou, pouze potlačují příznaky. Zato však velmi rychle a účinně, zejména v akutní fázi, kdy je nutné najít rychlé řešení stavu pacienta. Ovšem jejich jednorázové svévolné vysazení může snadno způsobit nejen návrat, ale i zhoršení obtíží, spojených s projevy lupénky.
Co vlastně kortikoidy jsou?
Korktikoidy jsou syntetické hormony, podobají se kortizolu, který je tělu vlastní. Syntetizuje se v kůře nadledvin a společně se svými deriváty dokáže mimo jiné utlumit přehnanou aktivitu imunitního systému. Což je přesně to, čeho je žádoucí dosáhnout u mnoha autoimunitních chorob, k nimž patří i lupénka. Při nich se imunitní reakce obrací proti vlastnímu organismu.
Kortikoidy neboli kortikosteroidy pak působí protizánětlivě a postiženou pokožku při lupénce obvykle rychle zklidní. Pokud se podávají rozumně – to jest na počátku intenzivní léčby a dále přerušovaně – není proč se bát jejich vedlejších účinků. Zvláště ne u projevů lupénky v místech, kde je vnější vrstva pokožky vysoká a buňky se rychle obnovují. Pak jsou obavy ze ztenčování či dalšího poškozování kůže zbytečné.
Výhody převažují
Kromě lokálního podávání se kortikoidy používají i ve formě tablet a injekcí, takže působí systémově na celý organismus. Při jejich dlouhodobějším používání pak může dojít k vedlejším účinkům, které zahrnují například sníženou odolnost vůči infekcím, osteoporózu, žaludeční vředy, vysoký krevní tlak či deprese. Ke komplikacím patří také tzv. Cushingův syndrom, k jehož příznakům patří obezita, patrná zejména v obličeji, který nabývá typicky měsícovitý tvar, zvětšení břicha a tenké končetiny.
Ovšem vývoj neustále postupuje dopředu, takže dnešní kortikoidy už nejsou zdaleka tak agresivní než jejich předchůdci. Je proto zbytečné mít z nich obavu, neboť vedlejší účinky jsou minimální. Lékaři mají svou zodpovědnost a vedlejších účinků kortikoidů si jsou vědomi, takže pokud svého pacienta těmto vedlejším účinkům vystaví, mají pro to vždy dobré důvody. Předepisují je jen tehdy, když jejich pozitivní vliv převáží nad negativy.